Je rok 1830, J. K. Tyl se vrací z venkova do Prahy, chystá se oženit s Leny a hodlá hrát divadlo U Kajetánů. Je zapálen pro českou myšlenku a začíná tvořit, jako první titul chystá Fidlovačku, František Škroup píše do frašky hudbu a jedna píseň diváky mocně zaujme. Tyl si umí udělat svou přímostí nepřátele z kolegů a kamarádů, nejprve kritikou Máje rozzlobí K. H. Máchu, pak dojde k roztržce s J. J. Kolárem. Zaplétá se s Annou, mladší sestrou své ženy. Stává se dramaturgem Stavovského divadla a napíše Strakonického dudáka. Je zahrnut poctami a zván „miláčkem národa“.

V roce 1848 se vlastenci kochali nadějí, že pro českou národní myšlenku vznikne ve Vídni větší pochopení, ale zklamali se. V této době píše Tyl buřičské hry Kutnohorští havíři, Jan Hus, ale nově vzniklá cenzura nespí a zakazuje. Dokonce proti němu vzniká kampaň i mezi Čechy. Tyl je opět ve sporu s Kolárem, nejde o jiný umělecký názor na divadlo, ale důležitější jsou jiné důvody. Tyl píše hru Lesní panna aneb Cesta do Ameriky. Každá hra je podrobená cenzuře a zákazům. Jeho působení na pražském divadle je u konce, Tyl se svými věrnými odchází na venkov. Závěrečné osudy velkého českého dramatika už nejsou příliš veselé…