Тази простичка история се случва във водите на река Ингури, която се явява естествена граница между Грузия и Абхазия. Всяка зима водата оформя временни острови с плодовита почва, която може да се използва за отглеждане на различни култури през лятото. Един такъв остров се превръща в опасен дом на остаряващ грузински фермер и малката му внучка. Двамата работят безмълвно, за да построят примитивна дървена колиба и да засадят царевица.

云雾缭绕的深山间，因古里河流淌其中，耄老和孙女在洲渚上种植庄稼。1992年，阿布哈兹战争爆发，因古里河成为阿布哈兹和格鲁吉亚的界河，宁静的深山中也响起了枪声……

Řeka Inguri tvoří hranici mezi Gruzií a odtrženou republikou Abcházie. Napětí mezi dvěma státy se od války v letech 1992-93 příliš nezmenšilo. Každé jaro přináší řeka úrodnou půdu z Kavkazu dolů na planiny Abcházie a severozápadní Gruzie. Vytváří malé ostrovy, útržky země nikoho. Ostrovy jsou rájem pro divoká zvířata a někdy také pro lidi... Náš příběh začíná, když na jeden z ostrovů přichází starý abcházský farmář. Stařec si postaví chatrč, ve které žije se svou mladičkou vnučkou. Zryje zemi a společně sázejí kukuřici. Tak jako zraje kukuřice, dozrává i…

Enguri-floden bringer hvert år frugtbar jord fra Kaukasus ned til sletterne i Abkhasien og det nordvestlige Georgien, og skaber mindre øer der er som små klynger af ingenmandsland. Vores historie begynder, da en gammel abkhasisk landmand og hans barnebarn slår sig ned på en af øerne. Den gamle mand bygger en hytte til dem, pløjer jorden hvorefter de sammen sår majs-planter. I takt med at majsene modnes udvikles barnebarnet fra barn til kvinde, og den gamle mand konfronteres med livets uundgåelige cyklus.

De Inguri rivier vormt de natuurlijke grens tussen Georgië en Abchazië. Eén van de overstromingen heeft ervoor gezorgd dat er een klein eiland is ontstaan in het midden van de rivier. Perfect voor het verbouwen van graan, aldus een oude man, die met zijn dochter aan de slag gaat.

The Inguri River forms a natural border dividing Georgia from Abkhazia. One of the spring floods has created a little island in the middle of the river, as if made for the cultivation of corn. At least, this is the belief of an old peasant, whose sunburned face resembles the landscape he has trodden for dozens of years.

Sur le fleuve Inguri, frontière naturelle entre la Géorgie et l’Abkhazie, des bandes de terres fertiles se créent et disparaissent au gré des saisons. Un vieil Abkaze et sa petite fille cultivent du maïs sur une de ces îles éphémères. Le lien intense qui les lie à la nature est perturbé par les rondes des garde-frontières.

Jedes Jahr im Frühling schwemmt der kraftvolle Fluss Enguri ganze Brocken fruchtbaren Bodens aus den Höhen des Kaukasus in die Ebene, wo sie sich zu kleinen unbewohnten Inseln zusammenschließen – Oasen für wildes Leben, aber auch für die Menschen. Abga, ein alter Farmer, ist dort mit seiner sechzehnjährigen Enkelin Asida zu Hause. Obwohl es lebensgefährlich ist, weil die schwimmenden Länder jederzeit abtreiben können, will Abga es wagen, eine der grünen Inseln zu bepflanzen. Zusammen mit Asida baut er eine kleine Hütte, pflügt den Boden und säht Mais aus. Als der Mais langsam aus dem Boden zu wachsen beginnt, begegnet Asida einem verwundeten Soldaten, der sich in den Maisfeldern verborgen hält. Sie versteckt ihn auf der Insel – doch als die schwimmende Insel ins Visier seiner Verfolger gerät, bereitet der Großvater den Boden für sein gefahrloses Verschwinden…

Ο ποταμός Ινγκούρι είναι το φυσικό σύνορο ανάμεσα στις εμπόλεμες Γεωργία και Αμπχαζία. Μια από τις ανοιξιάτικες παλίρροιες έχει δημιουργήσει ένα μικρό νησάκι στη μέση του ποταμού. Ένας γηραιός χωρικός θα χτίσει πάνω στο νησάκι μια καλύβα για αυτόν και την έφηβη εγγονή του και μαζί θα καλλιεργούν το καλαμπόκι. Καθώς η μικρή ανθίζει ως γυναίκα και το καλαμπόκι τελειώνει, ο γηραιός άντρας έρχεται αντιμέτωπος με τον αναπόφευκτο κύκλο της ζωής...

"אי התירס" הוא סרט נוגע ללב עם צילום מרהיב של נופים קסומים וטעונים במשמעויות פוליטיות. הסרט מביא את סיפורם של האנשים המתגוררים בנקודה קטנה בין שני אזורים מסוכסכים. נהר האנגורי מהווה את הגבול בין גיאורגיה לרפובליקה של אבחזיה. המתח בין שתי המדינות קיים מאז המלחמה שנערכה בשנים 1992-1993. בכל אביב נוצר אי זעיר מהסחף בנהר המגיע מהרי הקווקז למישורים של צפון מערב גיאורגיה ואבחזיה. זו פיסת קרקע קטנה שלא שייכת לאף מדינה. איים כאלה הם גן עדן לטבע ולחיות הבר, ולפעמים גם לאדם. הסיפור שלנו מתחיל כשחקלאי אבחזי זקן מגיע לאחד האיים ובונה עליו בקתה עם נכדתו הצעירה. מסביב לבקתה הם שותלים גידולי תירס. לצד צמיחת התירס פורחים גם הנעורים של הנכדה והיא הופכת מנערה לאישה. השלווה הפסטורלית באי יכולה להטעות, בסופו של דבר הסב והנכדה לא יכולים לברוח מהעימות הבלתי נמנע עם מעגל החיים של איתני הטבע.

Az Inguri folyó természetes határt képez Grúzia és a vitatott státuszú Abházia között. Tavasszal termékeny földet hoz magával a Kaukázusból a síkságokra, sok kis szigetet teremtve útközben a folyómederben, senki földjének számító apró földdarabokat. A történet kezdetén egy idős abház parasztember veti meg a lábát az egyik szigeten. Kunyhót épít tizenéves lányunokájával, és felszántják a földet, hogy kukoricát termesszenek rajta. Ahogyan a kukorica megérik, a lány pedig lassanként nővé cseperedik, a férfi kényszerűen szembesül az élet elkerülhetetlen körforgásával.

ジョージアとアブハジアの間で起こった独立をめぐる紛争の真っ只中、境界線上の川にできた小さな中洲に小屋を建て孫娘と共にとうもろこしを育て始めたアブハズ人の老人。銃弾が飛び交う土地で伝統を守りながら淡々と畑を育み続ける老人とそれに従う孫娘の姿が、セリフを極力回避した独特の映像表現で語られてゆく。やがて収穫が近づく頃、負傷した若いジョージア兵が中洲に流れ着いたことから、歯車が少しずつ狂い始める・・・。

„Kukurūzų sala” iškyla Enguri upėje, skiriančioje Gruziją ir separastistinę Abchaziją. Kiekvieną pavasarį upės viduryje išplaunama mažytė salelė, kuri vėliau vėl pasineria po vandeniu. Laikinos salelės dirva yra ypač derlinga, tad pagyvenęs Abchazijos vyras nutaria apsigyventi niekieno žemėje su anūke, pasistato trobelę ir užsėja kukurūzais. „Kukurūzų sala” poetiškai ir nuoširdžiai vaizduoja 1992 m. rugpjūčio karą tarp Gruzijos ir Abchazijos separatistų, kai 250 tūkst. gruzinų buvo priversti palikti savo namus.

Um velho camponês (Ilyas Salman) se muda, com sua neta (Mariam Buturishvili) para uma pequena e deserta ilha no meio do rio Enguri, para plantar milho. O rio separa a Geórgia da Abkhazia e já foi cenário de sangrentas lutas. Como soldados ainda surgem na região, o clima é de tensão. O rio cria e o rio destrói, em um ciclo eterno do qual ninguém pode escapar. Vencedor do prêmio de melhor filme no festival de Karlovy Vary. Escolhido para ser o representante da Geórgia na categoria de melhor filme estrangeiro do Oscar.

Um velho camponês (Ilyas Salman) se muda, com sua neta (Mariam Buturishvili) para uma pequena e deserta ilha no meio do rio Enguri, para plantar milho. O rio separa a Geórgia da Abkhazia e já foi cenário de sangrentas lutas. Como soldados ainda surgem na região, o clima é de tensão. O rio cria e o rio destrói, em um ciclo eterno do qual ninguém pode escapar. Indicado pela Georgia para representar o país no Oscar de Filme Estrangeiro 2015.

Rieka Inguri tvorí hranicu medzi Gruzínskom a separatistickou republikou Abcházsko. Napätie medzi oboma štátmi sa od vojny v rokoch 1992-93 príliš nezmiernilo. Každú jar prináša rieka úrodnú pôdu z Kaukazu na roviny Abcházska a severozápadného Gruzínska. Vytvára malé ostrovy, kúsky zeme nikoho. Ostrovy sú rajom pre divoké zvieratá a niekedy aj pre ľudí... Náš príbeh sa začína, keď na jeden z ostrovov prichádza starý abcházsky farmár. Starý muž si postaví chatrč, v ktorej žije so svojou mladou vnučkou. On zorá pôdu a spoločne zasejú obilie. Ako kukurica dozrieva, mladé dievča sa mení na ženu a nevyhnutná konfrontácia s kolobehom života, ktorý sa nedá zastaviť, je neodvratná.

Con las crecidas de primavera, el río Enguri se precipita sobre las tierras bajas de Kolkheti y, antes de lanzar rocas y limo al mar, las acumula aquí y allá en medio del río. En pocos días, incluso de la noche a la mañana, de estos escollos nacen grandes islas, cuyo suelo es rico y fértil. Un anciano de Abjazia y su joven nieta deciden plantar maíz en una de esas islas. Pero los soldados georgianos andan cerca.

Bir çiftçi ve torunu sakin ve tekdüze bir hayat sürmektedir. Bir tarım sezonu boyunca anlatılan hikayede bu dede ve torunun yaptığı şey, her yıl olduğu gibi toprağı belleyip mısır ekmektir. Gürcistan ile Abhazya arasındaki adada çalışan ikili, gün boyunca kıyıdan geçen askerler dışında kimseyi görmezler. Fazlasıyla sessiz ve sakin bu hayatı yeni bir gelişme biraz karıştıracaktır: Yaralı askerlerden biri, yetiştirdikleri mısırların arasına gizlenir ve bu durum bir taraf tutmaları ihtimalini yaratır.