Филмът е за хората и мазетата и онова, което хората правят в мазетата в свободното си време. Филмът е за мании, за духова музика и оперни арии, за скъпи мебели и евтини мъжки шеги, за сексуалност и стрелба, фитнес и фашизъм, камшици и кукли.

Seidl torna a la càrrega traient a la llum els baixos fons austríacs: en aquest cas, les múltiples i xocants activitats per a les quals es fan servir els soterranis a Àustria. Des d'un home que fa servir el seu per cantar òpera i com a camp de tir (segons el dia), a un altre que guarda els seus trofeus de caça, una dona aficionada als ninots de nadons aterridorament reals, nazis que queden per tocar la tuba i una sadomasoquista que treballa a Càritas, entre d'altres més. Tots tenen les seves obsessions (com les tenia en anomenat “monstre d'Amstetten”) i les guarden als soterranis.

Provokativní film-esej vlivného rakouského režiséra Ulricha Seidla je stylizovaným náhledem do privátní sféry několika Rakušanů, kteří se uvnitř pečlivě udržovaných sklepů věnují svým bizarním potřebám, koníčkům, vášním a obsesím. V precizně komponovaných symetrických záběrech se tu střetávají laciné mužské fórky a drahý nábytek, dechovka a operní árie, biče a panenky, sexualita a sadismus, nacistické relikvie a fitness. Ve svých typických „oživlých obrazech" Seidl zkoumá podzemí rakouské duše.

”I kælderen” er ikke bare en film om kælderkultur. Det er en rejse ned i underbevidsthedens dunkleste afkroge. En verden af skydevåben, slanger, S&M-ritualer og nazi-nostalgi. Filmen observerer fordomsfrit i æstetisk smukke og stramt komponerede billeder. De medvirkende giver deres besættelser frit spil nede i kælderen, og vi bliver indviet i privatlivets mest personlige sider, som indimellem overgår selv den vildeste fantasi.

Filmmaker Ulrich Seidl explores of the dark underside of the human psyche by entering Austrian basements fitted out as private domains for secrets and fetishes.

C’est un film qui parle des gens et des caves, et de ce que les gens font dans leurs caves. C’est un film sur les obsessions. C’est un film sur une fanfare et les airs d’opéra, sur les meubles qui coûtent cher et les blagues désuètes, sur la sexualité et les salles de tir, sur la santé et le nazisme, sur les fouets et les poupées.

Der Film zeigt in loser Aneinanderreihung Personen, die in Kellerräumen ihren Obsessionen nachgehen. Neben nur kurz gezeigten Szenarien wie gelangweilten Jugendlichen, einem Schlangenbesitzer, dessen Riesenschlange ein Meerschweinchen tötet, einem Mann hinter seiner Modelleisenbahnanlage, Frauen in einem Waschkeller, einem Schwimmer in einem Mini-Schwimmbecken oder einem Ehepaar, das seinen Keller präsentiert, in dem schon lange nicht mehr gefeiert wird, etabliert Seidl wiederkehrende Charaktere.

Im Keller segna il ritorno al genere documentario di Ulrich Seidl. Il film cerca di fornire una rappresentazione del particolare rapporto che c’è tra gli austriaci e i loro seminterrati e di definire le specificità di questi luoghi. I seminterrati sono i luoghi in cui gli austriaci, soprattutto uomini, passano il tempo libero. Im Keller punta una luce su questi luoghi sotterranei che normalmente sono nascosti e, se da un lato fornisce delle risposte, dall’altro pone nuove domande al pubblico.

지하실에서 비밀스러운 취미를 즐기는 다양한 인물들의 행태를 기록한 이 영화는 비밀 취미 또는 기벽에 대한 인류학적인 보고서이다. 불편함을 견디며 화면을 응시하노라면, 어느 순간 우리 자신의 얼굴과 마주하게 된다.

Dokument przedstawia różne zajęcia, których lokatorzy budynku podejmują się w swoich piwnicach.

O filme é sobre pessoas e caves e o que as pessoas fazem nas suas caves, no seu tempo livre. O filme é sobre obsessões. O filme é sobre música de fanfarra e árias de ópera, sobre mobília cara e piadas machistas baratas, sobre sexualidade e tiro, actividade física e fascismo, chicotes e bonecas.

Seidl vuelve a la carga sacando a la luz los bajos fondos austriacos: en este caso, las múltiples y chocantes actividades para las que se usan los sótanos en Austria. Desde un hombre que usa el suyo para cantar ópera y como campo de tiro (según el día), a otro que guarda sus trofeos de caza, una mujer aficionada a los muñecos de bebés aterradoramente reales, nazis que quedan para tocar la tuba y una sadomasoquista que trabaja en Cáritas, entre otros más. Todos tienen sus obsesiones (como las tenía en llamado “monstruo de Amstetten”) y las guardan en sus sótanos.