从脸书公司的网站中，清除“不合时宜”内容的内容审查员，人称“清洁工”。

　　本片首次独家披露网络审查作业的真实现状，描写社交媒体所存在的风险，还揭露了审查作业对“清洁工”造成精神创伤的事实，并聚焦世界各国日益高涨的言论自由论争。采访从脸书位于菲律宾的“清洁工”工作据点开始。被聘用的多为会多国语言的学生精英。他们以秒为单位，审查世界各国用户发布的数以亿计的图片视频，删除色情、暴力内容的帖子。有时也会误删一些具表现性、新闻性、艺术性的内容。他们被严禁向家人透露工作内容。社交媒体的发布者和管理者，大半是业余人士，由用户生成的内容，使得平台异常脆弱，存在很大风险。必须针对不同文化、宗教、价值观以及时代等要素，做出不同对应。与此同时，审查被认为是“威胁表达自由”，“导致政治迫害”，对各大社交网络服务平台的批评，也在日渐高涨。

　　本片潜入互联网的阴暗幕后，曝光秘密的数字保洁业的内幕，揭示是谁在控制我们的所见所闻和所思所想。

當你在網路上發布貼文時，能確定它會留在那裡嗎？認識數位清理這門地下行業，看它如何協助網路擺脫不喜歡的內容。究竟是誰在主宰我們閱讀的內容，以及我們的想法？網路從一個地球村願景，淪落為充斥假新聞和激進言論的地方，「網路清道夫」不得不接受這種令人不安的新局勢，並描繪出社群媒體烏托邦的興衰。

Prostřednictvím sociálních médií lze nahrát na web jakékoliv video nebo obraz. Neznamená to ale, že tam každý takový materiál také zůstane. Na tom, aby uživatelé viděli jen schválený obsah, ve skrytu pracují desetitisíce „čističů“. Úlohou čističů, najímaných společnostmi jako Facebook nebo Google, je vyhledávat a mazat závadný obsah. Působí v utajení, přesto se filmařům podařilo kontaktovat některé z „moderátorů obsahu“, kteří pracují ve filipínské Manile. Jejich zkušenosti zahrnují otřesné zážitky při setkání s dětskou pornografií nebo se záznamy islamistického vraždění. Postupná devastace psychiky moderátorů ale není jediným problémem existence této profese. Jako závadný je totiž často vyhodnocen i obsah, který nevyhovuje vládám jednotlivých zemí nebo znepokojivým způsobem vypovídá o realitě válečných konfliktů. Kde už se snaha zabránit šíření zla mění v nebezpečnou cenzuru?

Hvilket ansvar har Facebook, Google og YouTube for hvad der bliver postet på deres sider? Og hvilken magt har de til at forme den offentlige samtale gennem censur? To spørgsmål, der lige nu optager lovgivere og politikere. Men hvem er de mennesker, der faktisk gør rent på internettet? Mød fem filippinske 'content moderators' med det utaknemmelige job at støvsuge de sociale medier for (fra)stødende indhold, men som samtidig arbejder fuldtid i en juridisk og etisk gråzone mellem ytringsfrihed, censur og kommercielle interesser. 'The Cleaners' fører os med ind i internettets underverden, hvor debatten allerede raser. Der bliver uploadet 500 timers video på YouTube og 2,5 millioner posts på Facebook. I minuttet. Hver dag. Og mediegiganternes indflydelse på alt fra præsidentvalg til antallet af likes på ens status-updates er nu så enorm, at lovgivningen ikke længere kan ignorere det.

Dat fake news wordt rondgepompt wisten we al. En dat online gedrag bepaalt wat ieders tijdslijn op sociale media toont, is ook bekend. Maar dat er dagelijks tienduizenden Filipijnse content moderators bezig zijn om te bepalen wat er überhaupt op het web te zien is?

A deep dive into the hidden industry of digital cleaning, which rids the Internet of unwanted violence, porn and political content.

Qui modère nos contenus en ligne ? Les réseaux sociaux contribuent-ils à l'accroissement de la haine ? Des Philippines à la Silicon Valley, une enquête exhaustive et brutale sur la violence à l'ère du Web.

Im Internet gibt es nicht nur schöne Dinge zu sehen! Oftmals werden die sozialen Netzwerke auch dazu genutzt um Gräueltaten und verbotene Pornographie zu verbreiten. Diese Dokumentation wirft einen Blick auf die Leute, die dafür sorgen, dass die sozialen Netzwerke sauber bleiben.

Chi si nasconde dietro Facebook e Google? Quando postiamo i video e le foto sui nostri smartphone e personal computer dove finiscono? È davvero un algoritmo a decidere ciò che vediamo? Un viaggio dietro le quinte del web, un thriller che passa dalla Silicon Valley ai grattacieli delle Filippine.

Film przedstawia kulisy, skutki i ofiary internetowej cenzury, która de facto okazuje się idealnym narzędziem do sterowania rzeczywistością. Wysoko postawieni eksperci techniczni i byli czyściciele sieci opowiadają o potrzebie i praktyce takich działań. Okazuje się, że media społecznościowe negocjują z niektórymi krajami dostęp do materiałów krytycznych wobec ich rządów. Jak to możliwe, że wielkie internetowe korporacje, takie jak Facebook, czy Instagram o niewielkiej lub zerowej odpowiedzialności wobec swoich klientów mają dziś taką władzę, o jakiej do tej pory większość państw mogłaby tylko pomarzyć?