‎耶尔·赫松斯基的这部强有力的纪录片通过对另一部影片——现在臭名昭著的纳粹制作的关于华沙犹太人区的电影——的穿透力，取得了非凡的成就。战后发现的未完成的作品，没有配乐，迅速成为历史学家寻求真实记录的资源，尽管其精心的宣传结构。后来发现一个长期缺失的卷轴，使早期的读数变得复杂，显示了摄制组在这些"日常"场景中的操纵。富有的犹太人参加优雅的晚宴和戏剧（虽然无情地跨过同胞的尸体）现在似乎不愿意，但同谋，演员，交替恐惧和否认他们迫在眉睫的命运。（由圣丹斯电影节撰写）‎

Silný dokument Yael Hersonskiové dosahuje pozoruhodného úspěchu díky pronikavému pohledu na jiný film - dnes již proslulý nacistický film o varšavském ghettu. Nedokončené dílo bez zvukové stopy, objevené po válce, se navzdory své propracované propagandistické konstrukci rychle stalo zdrojem informací pro historiky hledající autentický záznam. Pozdější nález dlouho chybějícího kotouče zkomplikoval dřívější výklady a ukázal manipulaci kameramanů v těchto "každodenních" scénách. Dobře situovaní Židé, kteří se účastní elegantních večeří a divadelních představení (a přitom bezcitně šlapou po mrtvých tělech svých krajanů), se nyní jevili jako nechtění, ale spoluvinní aktéři, kteří se střídavě bojí a popírají svůj hrozící osud.

Na de Tweede Wereldoorlog werd een, nu beruchte, onafgemaakte Nazi film zonder soundtrack ontdekt over het getto van Warschau.

Yael Hersonski's powerful documentary achieves a remarkable feat through its penetrating look at another film-the now-infamous Nazi-produced film about the Warsaw Ghetto. Discovered after the war, the unfinished work, with no soundtrack, quickly became a resource for historians seeking an authentic record, despite its elaborate propagandistic construction. The later discovery of a long-missing reel complicated earlier readings, showing the manipulations of camera crews in these "everyday" scenes. Well-heeled Jews attending elegant dinners and theatricals (while callously stepping over the dead bodies of compatriots) now appeared as unwilling, but complicit, actors, alternately fearful and in denial of their looming fate.

Durant le mois de mai 1942, une équipe de cinéastes nazis tourne un film de propagande dans le ghetto de Varsovie. Ce film, demeuré inachevé, a été trouvé en Allemagne de l'Est après la guerre, puis a servi de document de référence à des générations d'historiens pour illustrer les conditions de vie dans ce minuscule périmètre habité par un demi-million de juifs. Mais en 1998, une bobine de 30 minutes a été découverte, constituée de chutes et de variantes d'une même scène, prouvant que les Allemands ont souvent trafiqué la réalité dans leur film afin de perpétuer tous les stéréotypes accolés au peuple israélite

הדימויים בשחור לבן הצרובים בתודעתנו תחת המושג "גטו ורשה", הנתפסים בעינינו כהדפס תיעודי של הטרגדיה שהתחוללה שם, לקוחים ברובם מתוך אחד מסרטי התעמולה הנאצים האכזריים והמסתוריים ביותר. הפקת הסרט שצולם חודש לפני גירוש הגטו מעולם לא הושלמה. באמצעות חשיפת האמת מאחורי עשיית הסרט ועימות הדימויים עם עדות הקורבנות בסרט שתיקת הארכיון – נחשוף את היחס המתעתע בין זיכרון – תיעוד (צילום) – והאמת שלא תתואר.

A varsói gettóban 1942 májusában forgatott, befejezetlen náci propagandafilm súlyos kérdéseket vet fel a mozgókép, a dokumentum és az emlékezet viszonyáról.

Después de la Segunda Guerra Mundial, una misteriosa película de unos sesenta minutos etiquetada con la palabra "Ghetto" aparece en un archivo de la Alemania del Este. Filmada por los nazis en Varsovia en 1942, la cinta fue utilizada rápidamente por muchos historiadores como testimonio verdadero de la vida en los guetos judíos. Más de cuarenta años después, se descubre otra cinta que incluye tomas repetidas de la primera película y en la que se que se ve a un operador de cámara preparando la puesta en escena de cada acción. Yael Hersonski recupera este material y demuestra el engaño cinematográfico escondido detrás de unas imágenes grabadas con una única finalidad: la propaganda nazi.