Antonia Pozziová se narodila v roce 1912 v rodině milánského advokáta a od šestnácti let psala básně. Film líčí její rodinné prostředí, nešťastnou gymnaziální lásku k profesorovi i vztahy s mladými radikály Milána v létech fašismu. Debutujícímu Ferdinandu C. Filomarinovi se podařilo vystihnout fyzické i psychické dospívání dívky v mladou ženu, toužící žít plný život a bouřící se proti konvencím, díky citlivému využití autentických fotografií, ale i úryvků z její poezie. Vnitřní drama, jímž se Antonia trápila, vyvrcholilo počátkem prosince 1938, kdy v pouhých 26 letech spáchala sebevraždu. Do té doby nebyla žádná její báseň publikována, ale dnes Antonia Pozziová platí za největší novodobou italskou básnířku a ke stému výročí jejího narození byl natočen dokument nazvaný Nebe ve mně (Il cielo in me). (KVIFF)

De film vertelt over de laatste tien jaren in het korte leven van de Italiaanse dichteres Antonia Pozzi (1912-1938). Pozzi behoorde tot de vrouwen die niet konden wennen aan de manier van leven in die tijden.

Distinguished Italian poet Antonia Pozzi (1912–1938) was among those women who were at odds with the times in which they lived. Her poems record her inability to adapt to social norms and her desire to live fully, and in poetry she sought an escape from reality and from her own complex soul and emotional life.

ANTONIA è il racconto di alcuni momenti nella vita della grandissima poetessa del canzoniere italiano Antonia Pozzi (1912-1938). Il film fa rivivere alcuni degli episodi personali di Antonia, importanti per il suo sviluppo come persona e come artista. Seguire e osservare il suo sguardo, comprendere il suo moto creativo, equivale a perdersi nel suo universo. Ammirata dopo la sua morte da Eugenio Montale che di lei scrisse: “Talvolta capita che un poeta d’altra natura sorga, maschio o femmina non importa, che ci riporti alla verità, alla naturalezza e allo stile che non sembra stile e non si avverte come tale. Un messia della natura e della natura umana. Antonia Pozzi è questo messia”.