Филмът разказва историята на Хатидже Муратова, последната женa развъдник на диви пчели в Европа. Тя живее сама с болната си майка в село без пътища, без електричество и без течаща вода в изолиран планински район на Северна Македония. Хатидже Муратова е последната в дългата редица македонски диви пчелари, която изкарва жив пчелен мед и го продава в най-близкия град – отделечен на 4 часа пеша.

Documental sobre la darrera dona recol·lectora d'abelles d'Europa. Hatidze és una dona a prop de la cinquantena d'un petit poble a Macedònia que cria colònies d'abelles en uns cistells fets a mà que deixa amagats entre les roques. Sense protecció ni ajuda, és capaç d'amansar-les per poder extreure la mel i vendre-la a la capital. Tot és idíl·lic fins que, de cop i volta, nous veïns s'instal·len a prop dels ruscs, destorbant la seva pau i la de les seves abelles. Així com les abelles obreres passen tota la vida tenint cura de l'abella reina, Hatidze ha compromès la seva pròpia vida a cura de la seva mare, amb qui viu en una cabana. La intrusió dels nouvinguts, una família amb set nens sorollosos acompanyats de 150 vaques, provocarà un conflicte que podria destruir la forma de vida de Hatidze per sempre.

鲜黄衣袂点缀马其顿偏乡的荒芜，与悬崖上野生蜂蜜琼浆的金黄相辉映。喀迪丝是欧洲大地最后一位女采蜂人，与抱病半盲母亲相依为命，依附野蜂为生，坚守「取一半、留一半」黄金定律。游牧民族一家突然欺至，打破宁静生活的不止是七个孩子与一众牲畜的喧闹，还有疯狂掏尽蜂蜜的贪婪，以及破坏生态环境的肆无忌惮。历时三年静观人与蜂和谐共处的隐世生活，以自然曦光与幽微烛照辉映大地，美得教人肃然起敬。获辛丹斯电影节世界纪录片评审团大奖。

鮮黃衣袂點綴馬其頓偏鄉的荒蕪，與懸崖上野生蜂蜜瓊漿的金黃相輝映。喀迪絲是歐洲大地最後一位女採蜂人，與抱病半盲母親相依為命，依附野蜂為生，堅守「取一半、留一半」黃金定律。遊牧民族一家突然欺至，打破寧靜生活的不止是七個孩子與一眾牲畜的喧鬧，還有瘋狂掏盡蜂蜜的貪婪，以及破壞生態環境的肆無忌憚。歷時三年靜觀人與蜂和諧共處的隱世生活，以自然曦光與幽微燭照輝映大地，美得教人肅然起敬。

哈緹潔是歐洲最後一位女性養蜂人，她以徒手採蜜的方式，維持生態平衡與自然共存。某日，遊牧家族移居至隔壁，他們帶來大量牲口打亂了寧靜生活，甚至瓜分了她的蜂蜜市場，嚴重影響了她的生計並帶來危機…

Filmen foregår i Makedonien og handler om Hatidze, som hver dag spadserer op ad bjergsiden for at se til sine bistader. I stille sang tømmer hun forsigtigt staderne for honning uden brug af hverken net eller handsker. Tilbage i sit lille hus plejer hun sin gamle sengeliggende mor og fra tid til anden tager hun den længere tur ind til storbyen for at sælge sine varer. En dag flytter en nomadefamilie ind ved siden af og Hatidzes fredfyldte paradis forstyrres af larmende maskiner, syv støjende børn og 150 køer. Alligevel byder hun den tilkomne familie velkommen og deler gavmildt ud af sine hemmeligheder om bierne. Men inden længe tager den nye families overhoved en beslutning, der kommer til at forandre Hatidzes liv for evigt.

In einem entlegenen mazedonischen Dorf steigt Hatidze, eine etwa 50-jährige Frau, täglich einen Berghang hinauf. Sie macht sich auf den Weg zu ihren, zwischen den Felsspalten lebenden, Bienenvölkern. Ohne Gesichts- oder Handschutz entnimmt sie sanft die Honigwaben und singt dabei ein uraltes Lied. Zurück auf ihrem Bauernhof kümmert sich Hatidze um ihre handgemachten Bienenkörbe und ihre bettlägerige Mutter. Gelegentlich fährt sie in die Hauptstadt, um ihren Honig und die Körbe zu verkaufen. Eines Tages lässt sich eine Nomadenfamilie auf dem Nachbargrundstück nieder und in Hatidzes beschauliches Bienenkönigreich ziehen schallende Motoren, sieben kreischende Kinder und 150 Kühe ein. Doch Hatidze freut sich über die neue Gesellschaft und lässt weder sich noch ihre bewährte Imkerei oder ihre Zuneigung zu den Tieren stören. Doch bald trifft Hussein, das Oberhaupt der zugezogenen Familie, Entscheidungen, die Hatidzes Lebensweise für immer zerstören könnten.

When nomadic beekeepers break Honeyland’s basic rule (take half of the honey, but leave half to the bees), the last female beehunter in Europe must save the bees and restore natural balance.

Dans un village macédonien abandonné, Hatidze, une femme d'un peu plus de cinquante ans, vêtue d'un chemisier jaune vif et d'un foulard vert, gravit une colline pour aller surveiller ses colonies d'abeilles nichées dans les rochers. En chantant un chant secret, elle manœuvre doucement le nid d'abeille sans filet ni gants. De retour chez elle, Hatidze s'occupe de ses ruches faites à la main et de sa mère alitée, se rendant parfois dans la capitale pour vendre sa récolte. Un jour, une famille itinérante s’installe à côté et le royaume pacifique de Hatidze cède le pas à des machines rugissantes, sept enfants hurleurs et 150 vaches. Cependant, Hatidze donne amicalement ses conseils d’apiculture éprouvés, son affection, et même son brandy spécial. Mais bientôt, Hussein, le patriarche de la famille itinérante, prend une série de décisions qui pourraient détruire à jamais le mode de vie de Hatidze.

Haditze Muratova parcourt les magnifiques paysages des montagnes des Balkans. Elle est la dernière des apicultrices sauvages macédoniennes et vit seule avec sa mère, malade, dans une ferme sans électricité ni eau courante. Elle survit en vendant du miel en petites quantités dans un marché de Skopje, à quatre heures de marche. Sa paix est troublée lorsque de nouveaux voisins arrivent, avec leur troupeau de bovins et leurs sept enfants. Elle partage avec optimisme sa règle d’or avec les intrus : prenez la moitié du miel pour vous, mais laissez la moitié pour les abeilles. La nature humaine ne tarde pas à refaire surface, laissant les ruches et Hatidze irréversiblement changées.

Η Χατίτζε Μουράτοβα, τελευταία μιας γενιάς μελισσοκόμων άγριου μελιού, ζει σε μια απομονωμένη ορεινή περιοχή της Βόρειας Μακεδονίας με την ηλικιωμένη μητέρα της. Η ήρεμη ζωή της όμως θα διαταραχτεί από την άφιξη μιας οικογένειας με θορυβώδεις μηχανές, επτά ανυπάκουα παιδιά, ένα μεγάλο κοπάδι αγελάδες και άπληστη διάθεση.

הטידזֶה מוּרטוֹבָה היא כנראה הדבוראית האחרונה באירופה שעדיין רודה דבש מכוורות טבעיות. הן חבויות בפסגות צוקים, בנקיקים שאליהם היא נאלצת לטפס בשבילים צרים ואז לתחוב את ידיה החשופות אל לבם של נחילים מזמזמים. המצלמה מלווה אותה במשך שלוש שנים, בבית הרעוע והמבודד שהיא חולקת עם אמה, כלבה וחתולתה, במסעותיה המפרכים אל הדבורים – בנופי מקדוניה היפים – ובטקסי הרדייה המכשפים שלה, וגם במסעותיה לשוק, למכור את הדבש. השגרה הקשה אבל מחממת הלב הזו מופרת פתאום, כשלמקום מגיעה משפחה של נוודים. כוונתם להקים מכוורת מלאכותית מסודרת מאיימת על פרנסתה של מורטובה, אבל קרבתם, ובעיקר המפגש עם ילדיהם, מפוגגים את בדידותה. הסרט זכה בפרס הגדול ובפרס הצילום בפסטיבל סאנדנס.

Egy kies makedón faluban az 50 pár éves Hatidze felfelé baktat a hegyoldalon, hogy ellenőrizze a sziklák között fészkelő méhkolóniáit. Titokzatos varázsigét duruzsol nekik, miközben finoman manőverezik a méhkasok között, bármiféle védőháló vagy kesztyű nélkül. Az otthonául szolgáló tanyán Hatidze a saját kezűleg készített méhkasokról és ágyhoz kötött édesanyjáról gondoskodik, időnként pedig ellátogat a fővárosba, hogy eladja áruit. Mígnem egy nap egy vándorló család telepszik le a szomszédságában, és Hatidze békés birodalmát hirtelen gépek zúgása, hét rikoltozó kisgyerek és 150 tehén zaja töri meg. Hatidze mindezek ellenére melegen fogadja a sorstársakat, és nem tart tőlük vissza semmit sem – kezdve a kipróbált és bevált méhészeti tanácsoktól, a szeretetén át egészen a különleges brandyjéig. Rövid időn belül azonban Hussein, a család feje, számos olyan döntést hoz, amelyek örökre tönkretehetik azt a világot, amelyben Hatidze a természettel harmóniában élt.

In un deserto villaggio macedone la cinquantenne Hatidze si arrampica su una collina per controllare le sue colonie di api immerse nella roccia. Rasserenando gli insetti con un canto segreto, manovra delicatamente il favo senza pinze o guanti. Tornata poi nella sua fattoria, si occupa degli altri alveari fatti a mano e della madre costretta a letto, allontanandosi di tanto in tanto per vendere i suoi prodotti. Un giorno, vicino alla sua fattoria, si stanzia una famiglia itinerante e il suo mondo incantato viene disturbato da motori ruggenti, sette bambini urlanti e ben 150 mucche. La situazione è destinata a complicarsi ulteriormente quando Hussein, il patriarca della famiglia itinerante, prende una serie di decisioni che potrebbero distruggere per sempre il modo di vivere di Hatidze.

ギリシャの北に位置する北マケドニアで製作された傑作ドキュメンタリー。電気も水道もない谷で、寝たきりの盲目の老母と暮らすヨーロッパ最後の自然養蜂家の女性のユニークな日常を、3年にわたってとらえていく。

마케도니아의 어느 산골 마을에 늙은 어머니와 함께 살아가는 아티제는 매일 돌산을 넘으며 자연이 허락하는 만큼의 소산물을 얻는다. 지루하지만 능숙한 그녀의 움직임을 따라 자연이 펼쳐지고 그녀가 벌을 다루며 꿀을 얻는 방식에서 조화롭게 사는 삶의 태도를 목격하게 된다. 그녀의 옆으로 새로운 이웃들이 찾아온다. 그들은 아티제의 지혜와 조언에 따라 그녀가 고수하는 전통적 방식을 배우려 노력하지만 그들의 욕망에 비해 자연은 턱없이 부족하기만 하다. 결국, 서로 다른 삶의 방식은 대립하고 아티제의 꿀벌마저 위기에 놓인다.

Hatidze woont met haar ziekelijke moeder in de bergen van Noord-Macedonië. Ze komt rond van het houden van bijen en het verkopen van de honing die ze produceren. Als een losbandige familie naast haar komt wonen, lijkt dit eerst een medicijn voor haar eenzaamheid, maar als deze familie ook bijen gaat houden en niet naar haar adviezen luistert, wordt hun aanwezigheid een bron van frustratie.

50-letnia Hatidze mieszka ze schorowaną matką w górskiej wiosce gdzieś w Bałkanach. Nie mają dostępu do prądu ani bieżącej wody. Kobieta utrzymuje się z produkcji miodu. Nie wykorzystuje jednak pszczół, respektując przyrodę i zasadę „połowa dla mnie, połowa dla was”. Pewnego dnia do jej okolicy wprowadza się wielodzietna rodzina. Nowi sąsiedzi również zaczynają hodować pszczoły, ale szacunek zastępuje twardy biznes i maksymalna eksploatacja. Czy Hatidze uda się zmienić ich podejście?

Quando os apicultores nômades quebram a regra básica da Honeyland (pegue metade do mel, mas deixe metade para as abelhas), a última mantenedora na Europa deve salvar as abelhas e restaurar o equilíbrio natural.

В отдаленной македонской деревне Хатидзе занимается пчеловодством и заботится о своей матери, прикованной к постели. Однажды по соседству селится кочевое семейство, и в безмятежный мир Хатидзе вторгаются рычание двигателей, семеро непоседливых детей и 150 коров.

Keď do Krajiny medu vtrhne rodina kočovníkov a poruší jej základné pravidlo, posledná chovateľka divokých včiel v Európe musí zachrániť včely a obnoviť prírodnú rovnováhu. Ide o prekvapivo humorný, i keď drsný i nežný portrét krehkej rovnováhy medzi ľudstvom a prírodou, o pohľad na rýchlo miznúci spôsob života a nezabudnuteľné svedectvo o vytrvalosti jednej ženy.

Hatidže Muratova, Turkinja iz odročne in sicer zapuščene vasi v Severni Makedoniji, je ena zadnjih čebelark v Evropi, ki na starodaven način nabira med divjih čebel. V skromnem kamnitem domu brez vode in elektrike živi z ostarelo in bolehno materjo. Sicer trpko rutino vsakdana grobo spremeni prihod nomadske družine s številnimi otroki, ki se za večji zaslužek poleg živinoreje loti še intenzivnega čebelarjenja – a, ker se ne držijo Hatidžinega vodila »pol zame, pol za čebele«, resno ogrozijo Hatidžine čebelje družine in vir njenega preživetja.

Documental sobre la última mujer recolectora de abejas de Europa. Hatidze es una mujer cerca de la cincuentena de un pequeño pueblo en Macedonia que cría colonias de abejas en unos cestos hechos a mano que deja escondidos entre las rocas. Sin protección ni ayuda, es capaz de amansarlas para poder extraer la miel y venderla en la capital. Todo es idílico hasta que, de repente, nuevos vecinos se instalan cerca de las colmenas, estorbando su paz y la de sus abejas. Así como las abejas obreras pasan toda su vida cuidando de la abeja reina, Hatidze ha comprometido su propia vida al cuidado de su madre, con la que vive en una cabaña. La intrusión de los recién llegados, una familia con siete niños ruidosos acompañados de 150 vacas, provocará un conflicto que podría destruir la forma de vida de Hatidze para siempre.

Hatizde Muratova žije s churavou matkou ve vesnici uprostřed odlehlé horské oblasti na Balkáně, nemají silnice, elektřinu ani tekoucí vodu. Hatizde je poslední z dlouhého rodu chovatelů divokých včel a pracně si vydělává na živobytí sběrem malých dávek medu a jejich prodejem v nejbližším městě vzdáleném pouhé čtyři hodiny chůze. Její pokojný život obrátí vzhůru nohama příjezd potulné rodiny se řvoucími stroji, sedmi bujarými dětmi a stádem dobytka. Hatidze se ke slibované změně staví optimisticky, ale netrvá dlouho a propukne střet, který odhaluje zásadní napětí mezi přírodou a člověkem, harmonií a nesouladem, zneužíváním a udržitelností.

Hatice Muratova Balkanlar’ın sarp dağlarında terk edilmiş bir köyde annesiyle birlikte yaşıyor. Geçimini yabani arıcılıkla sağlıyor, fakat arıların payını da gözetiyor, hatta arılarla konuşuyor, onlara şarkılar söylüyor. Piyasa denen kentli canavara, birden köylerine taşınıp para kazanmak için gözünü arılarına diken aileye ve doğaya karşı büyük bir mücadele yürütmek zorunda. Çekimleri üç yıl süren bu film insan-doğa ilişkisi üzerine düşünmek için önümüze yeni bir ufuk açıyor.

Honeyland được coi là một video thông tin do chính phủ tài trợ, bộ phim tài liệu này không khác gì một bản anh hùng ca được tìm thấy, một câu chuyện ngụ ngôn về môi trường thực tế, và nhất là, đây là một bộ phim cực kỳ hài hước về vấn đề muôn thuở của những người hàng xóm.Đây là một bộ phim tài liệu kể về một người nuôi ong người Macedonia, cô có những xung đột với những người hàng xóm của mình, và chính những tình tiết đầy hấp dẫn trong phim đó đã biến Honeyland trở thành một câu chuyện ngụ ngôn đầy chất trữ tình về một môi trường đầy tính thực tế.